Bohové a světci

Světice uzdravení

Zanechala účty místo učení. Úmyslně. Vessa z Rezg přečkala Zimu uhlíků s nikdy nezavřeným špitálem a bez učení. Zanechala počty na jeho zdi, písmem, které její Domy stále znají: čí tělo platilo za čí nápravu. Rezg drží její lebku, Domy u soudu tvrdí, že větší relikvií je zeď. Dárce před odběrem pronese její čtyři slova: „Vesso, spotřebuj mě první.“ Řezač zapíše jméno. Její reformátoři namítají, že světice milosrdenství zanechala místo milosti účty a ty lze číst obráceně, až vyčíslí člověka.

Také Vessa z Rezg, Otevřený špitál, Strážkyně účtů. Přísaha: „Vesso, spotřebuj mě první.“ O její podstatě se vedou spory.

Pohřbený

Byl tu před rejstříkem, tvrdí věřící. Devatenáct z třiadvaceti států Kilmoryn zakazuje shromáždění, proto má buňka pět členů. Pět lidí unese pět nezávislých pozorování, navzájem si ohlídá přípravu a obejde se bez síně; nikdo nedrží jediný opis. Scházejí se tam, kde si dvě míry odporují. Něco odpovídá dost často, aby riziko stálo za to. O tom, co, se přou. Na bezpráví se shodnou: sčítání není souhlas a hrob nedovoluje využívat mrtvé. Bdění namítá, že bez hrobu, jména, data a uznaného příjemce nejde obřad ověřit. Podzemní přísežní říkají, že o to jde.

Také Nezaznamenaný, Ten před rejstříkem. Přísaha: „Byl tu před rejstříkem.“ O jeho podstatě se vedou spory.

Svatý bojovník

Zemřel na hradbě města, které ho odmítlo. Corin z Akh padl v průlomu města, které mu dvakrát odmítlo občanství. Jeho Šampioni to berou doslova: budou bránit hradbu lidí, kteří jimi pohrdají, ale ne za mzdu. Při obléhání stojí ve stínu Válečného kamene a vyzývají obléhatele, ať před svědky rozpoutá masakr. Cechy si stěžují, že Šampion poslouchá nejdřív řád, až pak smlouvu. Příští sezonu je stejně znovu najmou: hradba vydržela a účty to potvrzují.

Také Corin z Akh, Průlom, Nekoupený štít. Přísaha: „Corine, stůj při mně.“ O jeho podstatě se vedou spory.

Světice úsvitu

Aurel spálila kotvu. Její paže se domů nevrátila. Soud, který Aurel z Litur oběsil za spálení povolené protikotvy, ji po čtyřiceti letech svatořečil. Všichni odsuzující soudci už byli mrtví. Oheň jejího obřadu pálí uchované mrtvé i živé tělo, mrtvé však hůř. Oddíl Cejchu proto na místě zlomu vydá za celou rotu, proti zdravým mužům za hradbou za méně. Její pravá paže jezdila k obléháním ve stříbrné schránce. Litur opustila roku 1469. Cejch teď nabízí návrat zapečetěného Stříbrného rukávu.

Také Aurel z Litur, První světlo, Planoucí posuzovatelka. Přísaha: „Úsvite, ochraň mě.“ O její podstatě se vedou spory.

Otec kovárny

Nežádá se o přízeň. Ukazuje se práce. Nedostává prosby. Věřící dokončí věc, vystaví ji a na první směnu se vrátí zjistit, zda něco odpovědělo. Někdy je ráno spoj uzavřen bez stopy kladiva. Většinou se nestane nic a nikdo to nepokládá za odmítnutí. Počítá se drobná poctivá práce i přiznaná chyba, dokud ji lze opravit. Při pohřbu rodina vystaví jedno dokončené a jedno nedokončené dílo zemřelého. Kdo zvedne zednickou lžíci, přebírá dluh. Napůl postavená zeď už rozdělila rodiny.

Také Vystavené dílo, Pravá hmotnost, Studená kovadlina. Přísaha: „Pravá váha.“ O jeho podstatě se vedou spory.

Zelená matka

Její svatyní je řízek. Někdo ho musí udržet naživu. Stará víra oslovuje Zelenou matku vším, co vyrostlo lidskou péčí: kuchyňskou bylinou, štěpem, stromem stínícím ulici, cechovním Srdcovým stromem. Ve svatyni stojí řízek. Opatrovník, který nahradí uhynulý, má nahlas říci, odkud nový pochází. Drahý exemplář není svatější než zdravá místní větev. Tichá výměna je lež o péči, ne o rostlinách. V sadech Larith se partnerství dosvědčuje nad dvěma věcmi: řízkem pro společnou péči a nástrojem, který dál patří jen jednomu.

Také Větev, Matka rostoucí úrody, Zakořeněná. Přísaha: „Kořen a ohař.“ O její podstatě se vedou spory.

Svatý lucernář

Rozsvícená lampa značí nalezené a pojmenované tělo. Rone ze Shiz nosil zprávy o nezvěstných, které žádný soud nechtěl pečetit, po cestách se selhanými rámy, kde v místech zlomu stále stáli uchovaní mrtví. Na cestě ke Kharb ho našli s rozsvícenou lampou a proříznutým hrdlem. Lucernáři drží jeho trasu: noční doprovod, dopisy, rejstřík pohřešovaných. Světlo není požehnání, ale důkaz. Tělo pod rozsvícenou lampou dostane jméno, datum a hrob. Shiz prodává jeho olej s přirážkou a o této dohodě nemluví.

Také Rone ze Shiz, Nezažehnutá lampa, Čtenář pohřešovaných. Přísaha: „Při lampě, která zůstala.“ O jeho podstatě se vedou spory.

Prastaré prázdno

Temnota přišla první. Rodina stále drží hlídku. Dvě jména, žádné třetí uznané: uctivé Prastaré prázdno a nepřátelský Tyran prázdna. Mezi Wethyrn volba prozradí politiku dřív než konec věty. Učení Probuzení má jediný řádek: kontakt zakládá povinnost bdít, ne právo vládnout. Hříchem je odevzdat odpovědi úsudek. Hlas, posunutá značka či nemožný fakt jsou důkaz, nikdy zákon. Pokleklá hlídka učí, že prvotnímu náleží poslušnost, a kleká na znamení souhlasu. Pronásleduje ji řád vycházející ze stejných obřadů.

Také Tyran prázdna, Prvotní temnota, To, co tu bylo první. Přísaha: „Při temnotě, která tu byla první.“ O jeho podstatě se vedou spory.

Dárce života

Tři víry děkují u jednoho stromu třem různým věcem. Dárce života je jméno odpovědi Srdcového stromu všude, kde se setkávají tři víry. Stará víra mluví o Zelené matce v úřadu. Bdění říká, že to, co odpovídá stromu, nikdy nesdělilo jméno a nemá je dostat. Avasul nejmenuje žádnou Moc, jen povinnost vracet, co lze; cizinci i tomu říkají Dárce života. Tři obřady zanechají stejnou námrazu a spotřebují stejné zásoby. Shodná námraza nikdy nepojmenovala odpovídajícího. Po čtyřech staletích stojí zahradník Larith, Strážce a pobřežní opatrovník u jednoho stromu a děkují každý něčemu jinému.

Také Bezejmenná odpověď, Třetí nárok. Přísaha: „Vrať, co bylo vzato.“ O jeho podstatě se vedou spory.

Světice milosrdenství

Za noc jich zhasla jedenáct. Udělali z ní světici. Halda z Boulde za jedinou noc přeťala podpory jedenácti uchovaných mrtvých včetně svého bratra: město je nedokázalo živit a nechtělo propustit. Bdění ji za to svatořečilo. Černé bdění tomu říká první zabíjení požehnané církví a její jméno uchovává jako kletbu. Když mrtvý přežije zásoby rodiny, přicházejí její Milostiví s výnosem, dvěma svědky a nožem. Tvrdí, že nikdy neklepou; místní zákony, stráže, vládci i příbuzní jim přesto otevírají nebo brání ve vstupu.

Také Halda z Boulde, Jedenáct, Poslední péče. Přísaha: „Haldo, pospěš.“ O její podstatě se vedou spory.

Truchlící královna

Dvě mince se ptají, co žal ještě dluží živým. Černé bdění se od Bdění odtrhlo kvůli jediné otázce a u ní zůstalo: kdo smí říci, že člověk udržovaný prací druhých přestal být člověkem? Jejím znamením jsou dvě mince na plochém kameni; u hrobů je nechávají i odpůrci církve. Výklady se liší, ale nikdo nepopírá, že dvě mince stačí, aby jejich odložení něco stálo. Nikde nemá chrám. V pochybném případě chce její církev péči rozšířit, ne ukončit. Zbytek říká přísaha: nikdo z mých nezhasne.

Také Dvě mince, Královna bez chrámu, Opatrující žal. Přísaha: „Nikdo z mých nezhasne.“ O její podstatě se vedou spory.

Svatá poutnice

Nic nežádej, unes cokoli, přejdi před oblevou. Druhou zimu Dohasínání sestoupila Talia z Menergalo z ledu k Bukači s dítětem, jehož město už nebylo v rejstřících. Nic po městech nežádala, brala, co nabízela. Jako jediná z osmi nemá relikvii uloženou: boty cestují a dům Poutníků je tam, kde právě jsou. Vlastní řád Bdění říká, že neověřená předloha je budoucí chybný konkord. Kanonisté to připomínají od roku 1201 C. Poutníci neodpověděli a boty se nezastavily.

Také Talia z Menergalo, Zimní pouť, Matka Nezapsaných. Přísaha: „Přenes mě na druhou stranu.“ O její podstatě se vedou spory.

Světice obnovy

První strom bez povolení. Každý cech ji opakuje. Ismer ze Zindush zasadila první Srdcový strom bez povolení: štěp z umírajícího svatého kotviště ve městě vyškrtnutém roku 1051 C. Každý cech sázející strom opakuje její zločin a říká mu zakládací listina. Její Znovusázeči veřejně štěpují, prořezávají a pálí nemocné porosty, aby sousedé viděli plameny. Ismer nerozhodla, zda strom z kradeného štěpu něco dluží původnímu sadu. Larith dlouze tvrdí, že ano, a podle toho oceňují řízky.

Také Ismer ze Zindush, Nepovolený štěp, Druhý sad. Přísaha: „Ismer, zakořeň.“ O její podstatě se vedou spory.

Hnijící vladař

Sklizeň lze sklidit předčasně. Člověka také. Sklizňový dvůr oslovuje Hnijícího vladaře nad kompostem, nemocnou stájí, morovou světnicí či polem týden po sklizni. Obřadní přijetí postaví měnící se vzorek vedle nedotčeného a ponechá v místnosti živého příjemce. V kuchyni stačí gesto: odložit otlačenou část před rozdělením zdravého jídla. Děti Dvora se učí zákazy dřív než modlitby: nesahej na nafouklou mršinu, nepij po proudu od pohřebiště. Dělníci žertují o prvním koši: jeden otlačený plod a tři úředníci přou se, zda ho započítat.

Také Rostoucí úroda, Vladař pole a úhoru. Přísaha: „Vše je jeho pole.“ O jeho podstatě se vedou spory.

Svatý strážce

Vazba pána čekala za vazbou vozky. Obě ruce Edrina z Kharb uchovává tamní kapitulní dům. Obě byly zlomené. Devátý den držel kotevní zahradu po odmlčení rejstříku, když pánovi muži přišli posunout jméno dopředu. Pořadí vydrželo. Edrin zemřel o čtyři zimy později na nic horšího než zimu. Jeho Strážci od té doby určují pořadí zachycení mrtvých Srdcovým stromem. Bdění tvrdí, že Edrin odpovídá na obřad. Zedníci Kharb, kteří také věří, říkají, že odpovídá na poctivý účet.

Také Edrin z Kharb, Devátý den, Strážce pořadí. Přísaha: „Strážce, drž mě.“ O jeho podstatě se vedou spory.

Divoká lovkyně

Za úlovek se děkuje, jí se a nikdy není zdarma. Divoké lovkyni se děkuje nad zvoleným zabitím: odstřelem, zimní porážkou, lovem živícím vesnici. Co bylo vzato, se sní či zpracuje. Záznam potom jmenuje zvířata, rány, maso a ztráty, za špatného dne stejně jako dobrého. Její Rudý lov nemá dům ani daně. Žije tam, kde ho najímají, z dobytka, železa, přístřeší a zimních zásob. Většina rodin Staré víry neloví, děkuje při porážce a váže se ke Srdcovému stromu jako každý. Její kletba cestuje dál než obřad: kéž ohař zná tvé jméno.

Také Odstřel, Zimní podíl, Ohař u dveří. Přísaha: „Kéž ohař zná tvé jméno.“ O její podstatě se vedou spory.